Záchranná stanice, kterou provozuje naše 11/28 ZO ČSOP, vznikla jako soukromý útulek pro trvale handicapované živočichy z jiných zařízení v květnu 1983. Přijala jsem tehdy první káni lesní, které neznámý lump ostříhal všechna dlouhá pera v křídlech. Nikdy jí zcela nedorostla, protože rostoucí pera potřebují mít oporu v těch sousedních, jinak se zlámou. Samice Dianka u nás na zahradě žila 3 roky, pak ji zabil toulavý pes.
Zpočátku jsem sídlila i se zvířaty v Unhošti. V roce 1986 jsme se s manželem přesunuli na chatu v Sejcké Lhotě na okrese Příbram. Tehdy se mi dostal do ruky mladý raroh velký, samec z pokusného vypouštění v Praze. Trpěl zánětem volete a po dvou dnech jsem jej předala pražským sokolníkům, kteří vypouštění prováděli.
Na podzim roku 1986 jsme se přestěhovali do Dolních Břežan. Péči o zvířata jsem rozšířila i na jedince dočasně handicapované, mezi nimiž převažovaly mladé poštolky. Spolupracovala jsem s několika zoologickými zahradami. Již od roku 1983 se ZOO Ústí nad Labem, o tři roky později se ZOO Brno a ZOO Hodonín. Z těchto zahrad jsem přebírala zejména ptačí mláďata přinášená návštěvníky - poštolky, puštíky, kalouse, výry, motáky pochopy a další. V roce 1988 jsme s několika spolupracovníky založili základní organizaci Českého svazu ochránců přírody. Důvod byl prostý - získat povolení k odběru kuřecích hlaviček z drůbežích jatek v Praze - Libuši. To tehdy soukromník nesměl. Nicméně doba byla idylická, dotace neexistovaly, zbytečná závist a nevraživost také ne. Snad jen pochopitelná nedorozumění se sousedy, protože domek v Břežanech byl maličký s malou zahrádkou, a stanice se rychle rozrůstala.
Všechna práce nicméně neležela na mně. V Motole naše členka paní Jelínková pečovala ve svém domku zejména o labutě, poštolky a některé jiné ptáky, další členka, paní Blabolilová, sledovala zdraví labutí na Vltavě v oblasti Smíchova a Výtoně a nemocné a zraněné ptáky brala k sobě domů, a paní Škvařilová provozovala doma soukromý kočičí útulek. Auto jsme k dispozici neměli, takže zraněná a nemocná zvířata cestovala v krabicích, kabelách či jen tak v náručí tramvajemi, autobusy a vlaky. Přejezd Prahy s labutí zabalenou do prostěradla v náručí byl pro nás běžnou rutinou.
Po Listopadu se naše činnost rozšířila zejména o kontakty s dalšími zoo a také o práci s exoty. Trvale handicapované jedince dravců, sov a malých šelem (lišek a kun) jsme brali k nám a nabízeli dalším vhodným zájemcům. Nejvíc jich přicházelo ze zoologických zahrad v Ohradě u Hluboké nad Vltavou, Chomutově, Liberci, Brně, Olomouci, Ústí nad Labem a Děčíně a ze záchranných stanic v Bartošovicích, Pavlově, Voticích, Rokycanech a Pátku u Poděbrad. To jsme již sídlili v podnájmu ve Stanici přírodovědců DDM hl. m. Prahy na Smíchově, kde jsme strávili 5 let. Pracovaly u nás i dva dětské kroužky - ochrana přírody a pak pracovní terapie pacientů Dětské psychiatrické kliniky FN Motol.
Trvale jsme zůstat na Smíchově nemohli, takže od podzimu 1996 začal přesun do starého zpustlého sadu v Praze 5 - Jinonicích, který trval téměř rok. Zde jsme strávili osm a půl roku. Nebyla tu zavedená elektřina a voda, takže veškerou práci bylo nutné udělat do setmění a vodu jsme vozili v kanystrech z 500m vzdáleného hřbitova. Zprvu na dvoukoláku, každý den, za každého počasí. Vedla k nám hliněná polní cesta, která se po každém dešti rozblátila do nesjízdnosti. Část vedla hlubokým úvozem, který v zimě občas vítr zavál sněhem. Pak jsme vše potřebné, tedy denně vodu, 2x týdně lodny s krmným maserm a stejně často desetikilové láhve s propan-butanem na topení, tahali po sněhu na sáňkách.
V té době nám procházelo rukama nejvíc exotických zvířat. Šlo vesměs o nadpočetné liché samce či staré jedince ze zoologických zahrad, kteří u nás dožívali, či o zvířata, která jejich majitelé nezvládli. Stanice byla volně přístupná veřejnosti, chodily k nám školy, maminky s kočárky, výpravy seniorů a další. Ze zajímavých chovanců té doby uvádím třeba psa pralesního, dhouly, nosály červené, rysa karakala a ostrovida, kočky divoké, dikobraza srstnatonosého, daňka skvrnitého, lišky korsaky, kolonoka sibiřského, kuny lesní, emu hnědého, výry virginské, puštíka vousatého, orlovce říčního, krkavce bělokrké či primitivní plemeno ovcí - ovce cápové.
Primitivní podmínky stanice postupně odmítali akceptovat zaměstnanci. Proto jsem se vydala v říjnu 2003 za tehdejším primátorem Pavlem Bémem s žádostí, aby naši situaci řešil. To jsme už přijímali k ošetření přes 2000 zvířat za rok. Jednání bylo úspěšné a výsledkem byla nejprve úprava příjezdové cesty včetně zasypání úvozu a pak i zapůjčení tříkubíkové cisterny na vodu. Cestování s kanystry skončilo! Tedy - aspoň od jara do podzimu. V zimě se cisterna používat nesměla - nebyla mrazuvzdorná.
Starý sad byl soukromým pozemkem, který se majitel nakonec rozhodl prodat. Město nám proto zdarma zapůjčilo jiný pozemek, rovněž v Jinonicích, kde sídlíme dosud. Měl být provizoriem na dva roky. Stěhovali jsme se s pomocí magistrátu v roce 2005, ale idyla to nebyla. 98 zvířat pětitýdenní martyrium nepřežilo. Definitivně pryč museli koně a některé šelmy - na novém, ani ne polovičním pozemku pro ně nebylo místo. Později jsme se rozloučili i s naším kozím stádem a spolupráci se zoologickými zahradami jsme de facto ukončili.
Ani nový areál nebyl zasíťovaný. Proto nebyl problém "nachytat" nás v únoru 2007 na nedostatky v zoohygieně a nakládání s odpady. Ovšem nenávistná kampaň proti nám měla hlubší příčiny, které dobře rozkryl J.X.Doležal v článku v prvním dubnovém čísle časopisu Reflex. Lidé, kteří nám z obyčejné závisti připravili peklo na zemi, se mu přiznali na mikrofon...
Voda byla do stanice zavedena na jaře 2007, elektřina o půl roku později. V letech 2006 - 2007 jsme měli smlouvu mandátní s městem a dva miliony na rok na provoz. V roce 2008 už jen 99 000 na měsíc, což skončilo koncem června 2009. Pak už město řešilo financování jinak a jiným subjektům. A po odchodu Pavla Béma z čela Prahy jsme zůstali bez prostředků a pod velkým likvidačním tlakem. Řešili jsme jej pokusem o společný projekt s Lesy Praha, což nakonec nevyšlo. Lesy sice převzaly areál a dnes zde provozují vlastní záchrannou stanici, s námi ale nekomunikují (a to doslova).
Dnes je situace taková, že práci znovu zajišťuji sama. Žiji v areálu v maringotce (nastěhovala jsem se do ní na podzim 1996), pracně sbírám drobné dary na provoz. Ve stanici dožívá pár desítek trvale handicapovaných ptáků, hlavní díl práce jsou exoti. Zvířat je celkem asi 300. Čtyři roky se snažím získat náhradní objekt v Praze, čtyři roky bez úspěchu. Až do teď. Sitauace se změnila, konečně a já se začala na podzim roku 2018 stěhovat na pozemek u nádraží Libeň. V průběhu roku 2019 bych měla být kompletně přestěhovaná, začnu přijímat zvířata a Jinonice již budou jen ve vzpomínkách.
Na uplynulé roky zavzpomínala a pro vás zapsala
Věra Aladzasová Přibylová.
Marie Škvařilová (září 1926 - 29.12.2009) byla jednou z nejvýraznějších členek naší ZO ČSOP i předlistopadové ochrany zvířat v Praze. Narodila se v Polsku ve šlechtické rodině, která v roce 1930 emigrovala do Uruguaye. Zde prožila dětství a mládí a jako šestatřicetiletá se provdala za českého obchodníka J.Škvařila, s nímž se v roce 1962 přistěhovala do tehdejšího Československa. Vychovala tři děti a když ovdověla, začala pomáhat zvířatům v nouzi. Já jsem ji poznala v červnu 1987. Bydlela tehdy v Praze 1 na Malé Straně v krásném bytě s velkou terasou. V bytě byla pobočka Pražského spolku ochránců zvířat a útulek pro opuštěné a ztracené kočky. O ty se paní Škvařilová starala velmi obětavě. Neváhala po nocích odchytávat toulavá zvířata a nechávat je kastrovat, navštěvovala domácnosti "milovnic koček", kam přinášela léky a vozila zvířata na ošetření do veterinárních ordinací (tehdy byly v Praze pouhé tři, k tomu Říčany a Český Brod), pomáhala v útulku prof.Matinové a sledovala zdravotní stav labutí na zimovištích u Klárova a u Kampy. Poznaly jsme se díky mladé poštolce, kterou jí někdo přinesl. A nebyla poslední - přijala jsem od ní desítky zraněných holubů, poštolek, kosů a dalších ptáků, pomáhala zachraňovat zraněné labutě na Mánesově mostě a na náplavce pod ním a jako horolezkyně neváhala slaňovat do nepřístupných světlíků starých činžáků pro zapadlé poštolky, kavky či holoubata. Zúčastnila se s námi a s pracovníkem pražského střediska státní ochrany přírody (PÚPPOP, předchůdce dnešní AOPK) jednoho záchranného odchytu motorovými oleji znečištěných labutí na Vltavě, kdy jsme přes dvacet ptáků převáželi na čistší vodu Hostivařské přehrady. Ale nejvíc ji mám v paměti, jak sedí u stolu, na klíně nemocné kotě, a pokouší se vpravit do zaťaté tlamičky lék v kousku játrové paštiky. Mívali jsme v jejím bytě členské schůze. Byť zde žilo vždy nejméně patnáct (ale i 28) koček, vždy tu panoval vzorný pořádek a chyběl typický kočičí zápach.
A ještě jedna vzpomínka - návštěva ZOO Olomouc, kde se tehdy narodila žirafí dvojčátka. Stojíme společně ještě se dvěma kolegy ve stáji v doprovodu zooložky, krky zvrácené nahoru, v pětimetrové výši nad námi se vznáší růžkatá hlava s obrovskýma očima, metr před námi čtyři nohy s kopyty jak dna kbelíků. Okouzlená paní Škvařilová si užívá blízkosti nejvyššího savce světa...
Nevím, kolik zvířat jí prošlo rukama, ale řádově to byly tisíce. Měla pro ně cit, stejně jako pro lidi. Nikdy na ni nezapomenu. Kdo jste ji znali, jistě mi dáte za pravdu.
Věra Aladzasová Přibylová
Stanice děkuje místostarostovi MČ Praha 6 Mgr. Jakubu Stárkovi za finanční dar ve výši 5 000 Kč.
Stanice děkuje europoslanci JUDr. Jiřímu Pospíšilovi za sponzorský dar v podobě ovoce, zeleniny a kočičích konzer pro naše zvířata.
Vzhledem k stále přetrvávajícím negativním názorům na mou osobu si zde můžete stáhnout dva články (nejsou nikde jinde on-line), které vám celou situaci objasní.
Stáhnout článek: Špinavá slina.pdf
Stáhnout článek: Stanice na křižovatce.pdf
Dne 17.5.2019 byla ZÁCHRANNÁ STANICE PRO DIVOKÁ A EXOTICKÁ ZVÍŘATA oficiálně otevřena. Slavnostního otevření záchranné stanice se chopili náměstek ministra dopravy Tomáš Čoček, náměstek ministra pro životní prostředí Vladimír Dalejský a starosta Prahy 9 Jan Jarolím. Celý článek i ostatní fotografie si můžete přečíst na stránce https://www.blesk.cz/clanek/regiony-praha-praha-zpravy/606796/nova-nemocnice-pro-divoka-a-exoticka-zvirata-vyrostla-ve-vysocanech-uz-ted-v-ni-pecuji-o-200-pacientu.html
Vážená paní Přibylová,
rád o Vás znovu slyším a děkuji za zaslání Záměru záchranného centra a azylu exotických zvířat, aktivit pro veřejnost, odborného pracoviště studentů a výzkumného centra pro optimalizaci péče o handicapovaná zvířata naší přírody, který by mohlo vzniknou v Jihočeském kraji, který vyznívá velmi kvalitně a je všemi kladně přijímán. Určitě by podobné centrum hlavnímu městu slušelo a Vy víte, že jsem Vaše aktivity v této oblasti vždy podporovat.
Jako dlouholetá členka ODS také víte, že jsem se rozhodl kandidovat na post primátora hl. m. Prahy. Pokud se mi podaří po zářijových volbách se této role ujmout, určitě se s Vámi sejdu i s příslušnými odborníky z řad Magistrátu hl. m. Prahy a budeme se snažit Vám pomoct jak se vhodným pozemkem např. Vámi zmiňované pozemky v Jinonicích mi přijdou jako vhodné řešení, tak i se samotnou realizací útulku . Pokud zůstaneme v opozici, najdeme jinou cestou, jak záměr posunout.
Těším se na viděnou,
doc. MUDr. Bohuslav Svoboda, CSc.
předseda Výboru pro zdravotnictví
Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR
Záměr záchranného centra a azylu exotických zvířat, aktivit pro veřejnost, odborného pracoviště studentů a výzkumného centra pro optimalizaci péč
o handicapovaná zvířata naší přírody.
Předkládá 11/28 ZO Českého svazu ochránců přírody zastoupená: Věrou Aladzasovou Přibylovou, předsedkyní
Vzhledem k nové legislativě, společenské potřebě a snaze vyrovnat se jiným ochranářsky vyspělým zemím zpracovali jsme následující záměr:
Ve velkém objektu s rozsáhlými pozemky poblíž města Sušice, zámečku Žíkov s hospodářským dvorem a 180ha pastvin a lesů, hodláme vybudovat multifunkční centrum, které bude plnit následující úkoly:
- záchranné centrum CITES pro úředně odebrané velké šelmy, primáty kromě velkých lidoopů, papoušky a plazy
- azyl pro exotická zvířata, jejichž majitelé nezvládli chov, zemřeli, zvířata opustili či přišli o možnost je dál chovat
- pracoviště pro vysokoškolské studenty, kteří se zabývají etologií, zoologií, chovatelstvím, biomechanikou zvířat a veterinární medicínou
- park se zvířaty přístupný veřejnosti, kde mohou návštěvníci poznat individuální osudy zvířat a zvážit tak své případné úmysly si právě tento druh pořídit, ale kde mohou i relaxovat a trávit čas
- aktivity pro děti a mladé lidi ve formě soustředění (třeba mladých chovatelů exotických ptáků, teraristů apod.), letních a zimních táborů, workshopů apod.
- terapeutické využití chovaných zvířat (vhodných jedinců) k terapii veteránů ze zahraničních misí, mladých lidí vyléčených ze závislostí a dalších vhodných skupin dle zahraničních zkušeností (USA), ve spolupráci s odborníky – psychology a psychiatry
- výzkum a sledování zvířat odchovaných či vyléčených v záchranných stanicích s cílem hledat optimální způsoby aktivní poúrazové rehabilitace a přípravy na návrat do přírody
- akce pro veřejnost z okolí – výstavy fotografií, maleb zvířat, besedy, jarmarky a další – dle možností a nákazové situace
- stálá expozice o ochraně přírody ve světě i u nás, knihovna a studovna odborné literatury, depozitář preparátů zvířat pro potřeby studentů veteriny a zoologie, depozitář filmů, zvukových záznamů a dalších z vlastních zdrojů i od spřátelených pracovišť
Centrum chceme budovat postupně tak, aby bylo hotové do cca 15 let. Financování předpokládáme vícezdrojové. Objekt zámečku je památkově chráněný, proto kromě operačního programu Životní prostředí se pokusíme i o prostředky z ministerstva kultury, dále z ROP, MZe a také od soukromých sponzorů. Provozní financování předpokládáme z vlastní činnosti, grantů a od sponzorů.
Zařízení pro zvířata by mělo splňovat mezinárodní standardy tak, abychom mohli požádat o certifikáty European Association of Rescue Centers and Sanctuaries (EARS) a Global Federation of Animal Sanctuaries (GFAS). Tato sdružení fungují podobně jako WAZA a kontinentální svazy (EAZA, AZA, ASAZA a AAZA) ve světě zoologických zahrad. Mají přísné podmínky, jak má azyl zvířat vypadat, členská zařízení pravidelně kontrolují. Jejich certifikát otevírá cestu k finančním zdrojům z velkých mezinárodních nadací. V ČR nikdo členem není. Dále bychom se chtěli ucházet o členství v Big Cat Sanctuaries Alliance, kde je v tuto dobu pouze jeden evropský člen (AAP v Nizozemsku), ostatní jsou z USA a Kanady.
V čele centra bude stát správní rada, odbornou činnost bude řídit vědecká rada. V té slíbili předběžně členství odborníci jako je zoolog dr.Smrček, bývalá ředitelka ZOO Ústí nad Labem ing.Jeřábková, bývalá ředitelka ZOO Dvůr Králové dr.Holečková a další.
O objektu
Žíkov, tedy zámeček s hospodářskými stavbami a pozemky, je v soukromém vlastnictví manželů Oppových z Prahy, restituovali jej v roce 1991. Areál tvoří vlastní budova zámečku (cca 20 x 30m, dvouposchoďová budova s dvoupatrovou půdou), má novou střechu, jinak není udržovaný, ale zatím nezpustl. Zleva k němu přiléhá ubytovací křídlo, kde kdysi bydlela dvorská čeleď a pak zaměstnanci státního statku, jde o patrovou budovu. Na ni je připojená stáj pro dobytek či koně, odhadem tak pro dvacet zvířat. Stáj má špatnou střechu. V rohu dvora je čtvercová dvoupatrová sýpka, dost zachovalá. Proti stáji na pravé straně dvora stojí rozlehlá průjezdná stodola, kde je díky nájemci (sedlák, chová tu pastevně krávy na maso) vrstva rozježděného bahna. Uprostřed dvora stojí přístřešek, kde v minulosti parkovaly traktory a další technika.
Pozemky tvoří cca 100ha pastvin a 80ha převážně jehličnatého lesa, část je poškozena kůrovcem, část je naopak nedávno vysázena (smrky a buky). Na dvou místech pozemky protíná místní komunikace. Součástí jsou i dva rybníky (jeden původně chovný) a velká tůň a také vodojem se silným vlastním zdrojem podzemní vody.
Dopravní dostupnost je dobrá, ze Sušice sem několikrát denně jede autobus, zastávka je na silnici hned u objektu sýpky.
Majitel si přeje objekt prodat za odhadní cenu. Nechce jej prodávat ke komerčnímu využití, naopak náš záměr se oběma manželům líbí.
O jednotlivých zamýšlených činnostech
V zásadě lze záměr rozdělit na dvě části – činnosti se zvířaty a péče o ně a aktivity pro lidi, ať už odborníky (včetně studentů), potřebné (váleční veteráni z misí a další), děti (tábory, soustředění), či širokou veřejnost.
Co se týče zvířat exotických, vzorem jsou pro nás zahraniční útulky. Z evropských zejména belgický De Zonnegloed a italská záchranná stanice Monte Adone, dále útulky šelem, ptáků a plazů z USA (Forgotten Friend Reptile Sanctuary, The Wild Animal Sanctuary, Colorado, The Virginia Parrot Sanctuary a další), a také Tierpark Berlin, který je sice zoologickou zahradou, ale jeho způsob chovu zvířat je na vysoké úrovni. Rozhodně chceme velké rozlehlé výběhy pro šelmy (v řádu jednotek hektarů pro skupiny – lvů, vlků, medvědů, či páry – tygrů, rysů, levhartů, pum) a opice, dále prostorné přírodní voliéry pro papoušky i další ptáky včetně velkých zimovišť, venkovní letní výběhy pro želvy (jsme sběrným místem pro invazní vodní želvy), prostorná terária pro nechtěné velké hady, prostorné klece či výběhy pro malé šelmy včetně invazních nosálů, mývalů a psíků mývalovitých, a moderní ubikace pro jakákoli případná další zvířata. Nemáme v úmyslu zvířata rozmnožovat. U savců hodláme aplikovat antikoncepční kapsle samicím a podvázání chámovodů samcům. Kastraci používat nebudeme, protože u divokých zvířat velmi mění psychiku a může působit problémy při soužití ve skupině. Výjimkou jsou medvědi a některé druhy opic, kde kastrace samců je osvědčenou metodou.
Určitou kapacitu hodláme věnovat i trvale handicapovaným jedincům naší přírody ze záchranných stanic, zejména ptákům. Chceme se věnovat hledání možností, jak tyto jedince využít při odchovech mláďat přinášených do záchranných stanic. Máme už zkušenost s pěvci, hlavně drozdovitými a krkavcovitými, kdy handicapovaní dospělí samci ochotně pečují o čerstvě vylétlá mláďata, která díky tomu odcházejí do přírody připravená mnohem lépe, než to dokáže zajistit člověk. V některých stanicích u nás mají tutéž zkušenost s veverkami a srnčí zvěří, kde zase o mláďata pečují chované samice. Trvale handicapovaní jedinci mohou také zabránit nežádoucímu vtištění člověka, ve společných ubikacích zklidňují nově přijaté jedince apod.
Ubikace pro trvalé handicapy budou přírodní a velké, podobné prostředí, které daný druh obývá ve volnosti.
Výzkumné centrum, které by mělo pomoci při hledání optimálních postupů péče o handicapované jedince, aktivní rehabilitace po zraněních (která zkracuje dobu pobytu v zajetí na nezbytné minimum) a přípravy odchovaných mláďat, by mělo sloužit všem, kdo (nejen) u nás o handicapy pečují. U některých skupin druhů už toho mnoho víme (dravci, sovy), ale jinde zatím hodně tápeme (bahňáci, chřástali, pěvci, malí brodiví, srostloprstí,…), nebo víme, kde je problém, ale zatím ho neumíme řešit (vrubozobí, potápky). Také u šelem (lišky, kuny, jezevci) hledáme cesty, jak zvíře připravit a nevytvořit škůdce napadajícího drůbež, či jak právě zrychlit rehabilitační proces a minimalizovat riziko návyku na člověka. Rozlehlé pozemky s lesy, kde je možné vztyčovat dočasné ubikace dle potřeby aktuálně sledovaných zvířat a kde je pak možné pomocí techniky sledovat vypuštěné jedince, jsou pro tuto činnost ideální. A je tu široké pole možností pro práci studentů a vznik ročníkových, diplomových i doktorandských prací. Zároveň si budou moci jednotlivé záchranné stanice říct, jaký problém je trápí a co by potřebovaly zjistit, a případně se na výzkumu podílet.
V plánu je i sledování vlivu průmyslových krmiv na zdraví zvířat vybraných druhů. Je to aktuální hlavně u ježků, kde se ve většině záchranných stanic krmí granulemi a konzervami pro psy a kočky. Ty mohou mít různé složení a různou kvalitu (dle norem výrobce nemusí deklarovat na obalu ani užití povolených náhražek – sója místo masa apod., ani dodávaná „éčka“, tedy dochucovadla, aromata a konzervanty; nikdo tedy neví, čím zvíře v dané chvíli krmí…) a mohou tedy případně ovlivnit zdraví zvířete, hlavně mláďat. Dlouhodobé sledování zdravotního stavu včetně biochemických hodnot tak může ukázat, které značky krmiv jsou dobré a kterým je lépe se vyhnout. Zde je pole působnosti pro studenty veterinárního lékařství.
U exotických zvířat se nabízí možnost biomechanického výzkumu, který může vést k poznatkům o optimálních velikostech a tvarech ubikací pro dané druhy při jejich chovu tak, aby zvířata mohla uplatnit maximum přirozených způsobů pohybu, nebyla předčasně ohrožována nemocemi pohybového aparátu z přetížení (např. jednostranným pohybem), a také k vytipování nejvhodnějších druhů mechanických hraček, které zvíře zaujmou, brání nudě a budí chuť hýbat se a hrát si. Zde počítáme s možností spolupráce s ČVUT.
Terapeutické využití zvířat by mělo být nedílnou součástí činnosti centra. Nemáme na mysli kontaktní aktivity, tedy „mazlení“. Ale např. Útulek pro vlky a vlčí křížence v Lockwoodu v USA nechává veterány pečovat o chovaná zvířata a bere je s sebou na záchranné akce do terénu. Kontaktně se zde pracuje pouze s papoušky, kteří jsou ochočení a na manipulaci zvyklí. Veteráni, kteří po návratu z válečných operací ve světě mají problém normálně komunikovat s lidmi a existovat veš společnosti, začínají komunikovat nejprve se zvířaty, před nimiž se nemusejí stydět za projevy svých pocitů. Díky péči o ně si opět zvykají na normální život a komunikaci s běžným okolím. Práce se zvířaty pomáhá při léčbě PTSP, jíž veteráni často trpí. Z téhož důvodu může tato práce pomoci také obětem týrání, dlouhodobé šikany, znásilnění apod. U pacientů, kteří absolvovali léčbu závislosti (na návykových látkách, na herních automatech, na počítačových hrách) mohou zvířata nahradit prázdné místo, které zbývá po odebrání toho, co způsobilo závislost. Jde vlastně o svého druhu substituční terapii. I zde jsou k dispozici zahraniční zkušenosti. V naší záchranné stanici jsme v minulosti také spolupracovali s Dětskou psychiatrickou klinikou FN Motol. Kontakt se zvířaty tehdy velmi pomáhal dětem zotavujícím se z psychotických onemocnění (schizofrenie apod.) či léčeným kvůli poruchám příjmu potravy.
Aktivity s dětmi se nabízejí automaticky. Letní a zimní tábory pro děti se zájmem o zvířata a přírodu (pro ubytování dětí by měla sloužit upravená sýpka) spojené s pobytem v lese, koupáním (koupaliště upravíme v bývalém chovném rybníku), v zimě lyžováním (terén je ideální na běžky), ale také s pozorováním zvířat, fotografováním, stopováním volně zde žijících druhů, instalací budek a péčí o ně, kroužkováním ptáků – domníváme se, že podobné aktivity sem určitě patří. Dětem bude zároveň přístupná i odborná knihovna a setkají se s pracovníky centra. Tábory by měly být jak odpočinkové, tak odborné. Stejně tak soustředění, která budou tématická. Budou se tu moci setkávat (a přijet i se svými zvířaty) mladí sokolníci, volnoletci s papoušky, fretkaři, teraristé a další. K dispozici budou mít ubytovací kapacitu, přednáškový sál s AV technikou, knihovnu, depozitáře, studovna a další vybavení.
Zámeček hodláme upravit tak, aby tu byl i výstavní sál, kam bude mít přístup veřejnost. Zde budou prodejní výstavy fotografií a obrazů zvířat a přírody, zatím od našich přátel, ale snad časem projeví zájem i další. Můžeme tu zkusit mít poradnu, on-line i osobní, o všem, co se týká soužití lidí a zvířat. A v několika místnostech bude stálá expozice muzejního typu o vztahu lidí a zvířat v posledních 200 letech a o ochraně přírody. Řadu budoucích exponátů už máme. Zatím řešíme muzeum ve virtuální podobě, které bude přístupné na našich webových stránkách.
Financování.
Jak jsem zmínila, investiční financování hodláme řešit vícezdrojově. Jak z operačního programu Životní prostředí, tak, bude-li to možné, ze SFŽP, dále budeme hledat zdroje na MK, MZe, v ROP a případně i jinde. Oslovit chceme i bohaté podnikatele, nadace a zahraniční zdroje.
Provozní financování chceme mít nezávislé na veřejných zdrojích.
- vlastní činnost, tedy zisk z akcí pro veřejnost, vstupné, prodej vlastních propagačních předmětů (kalendáře, trička a jiné oblečení, fotografie zvířat, sklenice a hrnečky s potiskem, skládanky pro děti, hračky pro zvířata a další dle možností, vše se vzory s našimi zvířaty), adopce zvířat, prodej zážitků (jeden den ošetřovatelem), prodej přes e-shop, bazary věcí pro děti, uměleckých předmětů a dalších (osvědčené např. u útulků v Německu a Velké Británii), prodej případného nepotřebného dřeva z vlastního lesa, další dle možností a nápadů
- čerpání grantů, hlavně z velkých mezinárodních nadací, v odůvodněných případech grantů krajských, u výzkumu grantů na jednotlivé projekty
- oslovování sponzorů, zejména velkých podniků, nabídka reklamy v areálu či na webu, využití zahraničních zkušeností („nákupní košík“ Amazonu apod.), veřejné sbírky na jednotlivé oblasti činnosti, transparentní účty
- u zvířat úředně odebraných státní příspěvek na péči, ale toto chceme minimalizovat
- věcný sponzoring (krmivo, stavební materiál, léky, desinfekce, úklidové prostředky)
- práce zahraničních dobrovolníků, zapojení do mezinárodních dobrovolnických programů (dobrovolníci přijíždějí na určitou dobu, pracují na daném projektu, v útulku apod., platí za ubytování a stravu)
Jsme si vědomi toho, že plánované centrum je velký projekt. Domníváme se však, že může jak posloužit potřebným zvířatům a vědeckému poznání, tak reprezentovat v odborných kruzích naši ochranu přírody a zvířat a Českou republiku jako celek.
Věra Aladzasová Přibylová