Jakmile se naplno poněkud oteplí (tedy ani v noci neklesají teploty pod nulu), probudí se žáby. V naší přírodě se vyskytují v zásadě dva základní typy žab. Jedny žijí trvale ve vodě a v její těsné blízkosti, tedy na březích vodních nádrží, druhé se vyskytují daleko od vody na vlhkých místech v krajině a vodu vyhledávají pouze k rozmnožování. Příkladem "vodních" žab jsou třeba kuňky s pestrým oranžovočerným bříškem, nebo zelení skokani. Do druhé skupiny patří hnědí skokani a ropuchy. Poněkud výjimečná je rosnička zelená - stromová žabka zdržující se poblíž vody na dřevinách.
Pozemní žáby se vyskytují jednak v lesích (hnědě zbarvení skokani) a jednak v zahradách, na okrajích polí a na mezích (ropuchy). Brzy na jaře se ale nejprve skokani (místy už koncem března) a poté ropuchy (duben) začnou přesunovat do vodních nádrží, kde se páří (v té době samečci pevně objímají samičky a sedí na jejich zádech) a posléze kladou vajíčka. Pak zase nádrže opustí a po zbytek roku se zdržují mimo vodu. Na žábách je velmi zajímavé, že vajíčka kladou každý rok ve stejné vodní nádrži, a navíc jde o nádrž, kde se kdysi samy narodily. Putování za vodou je velmi nápadný děj. Žáby táhnou nejpřímější cestou a jsou jich desítky až stovky. Samozřejmě se nevyhýbají ani silnicím a v tom je kámen úrazu. Jejich pohyb je trhaný a pomalý (jako studenokrevní živočichové jsou závislé na teplotě vzduchu, takže je-li chladno, lezou a hopkají o to pomaleji), autům se doslova valí pod kola. Ochránci přírody je proto v mnoha lokalitách sbírají do kbelíků a přes komunikace přenášejí.
Žáby nelze nijak přesvědčit, aby vyhledaly jinou vodní nádrž, než svou rodnou. Proto obsazení jakékoli nové vody trvá velmi dlouho. Jakmile ale do ní zavítá první zbloudilý pár, založí tu novou populaci. Naopak likvidace žábami vyhledávané nádrže (a je lhostejné, zda jde o rybník, lesní tůň, zahradní jezírko nebo sezónní louži ve vyježděných kolejích na lesní cestě) znamená obvykle likvidaci místní populace daného druhu žab. Proto je důležité, chcete-li např. zrušit právě zahradní jezírko, kde se každoročně žáby rozmnožují, počkat na nakladení vajíček a vylíhnutí pulců, a teprve potom po konzultaci celého problému s orgánem státní ochrany přírody (což je buď odbor ž.p. na příslušném krajském úřadě nebo územní odbor Agentury ochrany přírody a krajiny) pulce přestěhovat do odborníky určené nové nádrže. Tím sice rodiče pulců přijdou o místo k rozmnožování, ale populace nezanikne, protože mladé žabky už budou vyhledávat novou lokalitu. Toho lze také využít, když naopak jezírko či rybník založíte a chcete jej žábám zpřístupnit - opět po konzultaci odborníků a svolení státní ochrany přírody sem můžete přestěhovat pulce z nádrže jinde likvidované. Souhlas je potřeba, protože všechny druhy našich žab (i čolků včetně mloka skvrnitého!) jsou chráněny zákonem a jakékoli nakládání s nimi musí být příslušným státním orgánem povoleno. Navíc jednotlivé populace jsou geneticky oddělené a laický náhodný přesun by mohl zvířata poškodit, protože by se nedokázala přizpůsobit novým podmínkám, nebo by přenesla některou pro žáby nebezpečnou chorobu, proti níž nemají zvířata na nové lokalitě protilátky.
Při ochraně žab tedy platí několik důležitých pravidel:
- K vodě táhnoucí žáby potřebují pomoc při překonávání silnic a dalších komunikací. Obvykle ji poskytují místní dobrovolní ochránci přírody, kteří vás rádi uvítají při brigádách spojených s přenášením žab přes silnice.
- Jakákoli likvidace nádrže, kde se žáby množí, likviduje celou populaci, takže je třeba zvířata přestěhovat. Spolupráce s odborníky a státní ochranou přírody je nezbytná!Vyjdete-li žábám vstříc, odměnou vám bude jejich pomoc při hubení slimáků a jiných škůdců vašich zahrádek, a navíc možnost v klidu pozorovat tato krásná a zajímavá zvířata a těšit se s nimi.